„Klára je jako rozbouřená mořská vlna.. tříštící se o sklály..“ Takový měla zážitek jedna z posluchaček koncertu z posledních dní.

Ne nadarmo napadl Miloše Makovského jako název první desky Vlnohraní… 🙂

Ta mořská vlna se mi líbí. Moře mi evokuje plynulost, nekončící pohled oceán na obzoru, neprobádané hlubiny, ale také určitý rytmus, cykličnost, přírodní zákon, řád ale i nebezpečný a drsný živel v jednom. Vlna je symbolika dynamické křivky, měchu, který neustále otvírám a zavírám. Cesta tam i zpět, jednou potichu a jindy nahlas. Tříštění je rozpad, ale taky gejzír emocí, které se ve mně rozohní a není čas na přemýšlení. Je jen tady a teď. Naštěstí moře oheň uhasí. Vlna za vlnou jdou dál a nikdo neví, kde přesně je jejich konec. Jako ani my nevíme, kdy přijde čas.

Jsme na cestě a proto každý den vstávám a jdu. Letošní rok byl pod heslem „do it„. Dokončila jsem opravdu hodně věcí, které jsem si přála. Povedlo se je i pěkně odprezentovat a ne díky tlačence, jak si mnozí mysleli. Ale díky tomu, že už to dělám tak dlouho, že si toho zkrátka všiml i někdo, kdo je v médiích.

Důležitější  pro mne je, že začínám úplně nové projekty, o kterých se mi před rokem ani nesnilo. A to je výzva a ty já miluju.

Časem si zvykám, že jsem vlna. A někdy přichází i tsunami. Ale v podsatě jsem klidná a jen tak si šplouchám o břehy. To mi ale nikdo nechce věřit. Okolí mne už léta nechápe a s tím se učím žít. 🙂 Vždy jsem se nedokázala vejít do tabulek, davu, systému. Nějaký kousek vždycky nějak přečuhoval, zkrátka mně bylo vidět, nebo slyšet, nebo obojí zaráz. I na vysněné konzervatoři, kde jsem čekala že tady, tady v tom magickém domě hudby, kde se hraje i na záchodě, v domě opravdových hudebníků, profesionálů a profesorů konečně „zapadnu„. Ne, ne… Opak byl pravdou. Brala jsem svou cestu až moc vážně a ostatním spolužákům byla pro smích, nebo je děsila.  🙂

Vánoční čas tlačí na dětská očekávání i na rodiče. Ježíšek už je za dveřmi a já místo toho, abych nasávala tu zvláštní atmosféru spíš ze všech koutů slyším „Nemůžeme na návštěvu, ještě nemám uklizený obyvák, musím ještě upéct cukroví, umýt okna atd.“ No jupí. Fakt zábava.. Ale ono se to musí…. Já už vzdávám své představy o dokonalé ženě Ž, která má navařeno, napečeno, naklizeno, je pořád totálně v pohodě, usměvavá, děti čisté a neupatlané – zkrátka jako ze škatulky, zahrádka jako na dlani, vždy vyspinkaná do růžova, plete, šije, štrikuje, manžel je z ní na vrcholu blaha, reprezentuje, pracuje a neodmlouvá …. 🙂 Já třeba odmlouvám pořád…

Já to mám zkrátka jinak. Upekla jsem perníčky už na začátku prosince s typickým vánočním motivem – dinosaury. Protože u nás prostě nic jiného nevalí. Bonus byl, že vykrajovátka byly zn. Tescoma, která má dětskou řadu s jakým názvem …tramtadadá … Delicia… :-). Dinosaury jsme už snědli, nezdobili je cukrovou polevou, protože i kluci říkají, že je „fuj“ a péct už nebudu. Po oknech se v mrazu fakt nehodlám plazit a uklízím pořád, i když mám pocit, že to není úplně efektivní aktivita. Ale každý podle svého gusta. Nebaví mně dělat věci, protože „se to tak dělá“, nebo to tak dělá babička, maminka, nebo sousedka. Já to tak nedělám. Jo ryba taky nebude, protože je prý „ble“ a salát je smíchaná zelenina, a to je asi nejhorší pokrm na talíři, který dokáže mé děti vytočit. Halt sektor je sektor.

Díky za všechny, kteří to mají jinak. Díky za nová opravdová setkání a přátelství a díky za ta prověřená časem.

Jsem šťastná, že můžu být ze svými blízkými a že jsem si i jako zpěvačka a muzikantka vytvořila něco, čemu říkám rodina a je pro mne důležitá. Díky, že mám místo, kterému říkám domov a že je neustále plný života. Někdy je to těžký a hluku je fakt až nad hlavu, ale aspoň víme, že žijem. Varování stylu „Počkej, až budeš mít děti… “ nebo  „Uvidíš.., to už si nezahraješ.“

Ale jo, zahraju. Muziku jsem nepověsila na hřebík a pokud se tam nahoře nebudou zlobit, nemám to ani v plánu. Ba naopak. Je to jen začátek a těším se na další vlnění a vlnohraní v oceánu linek a notové osnovy.

Díky těm, kteří mi fandí. A díky i těm, kteří ne. Protože vy mne zase posunujete o kus vpřed.

Předsevzetí si nedávám. Už vím, že jsem jaká jsem a bude třeba to ze sebou vydržet i příští rok tak, jak to je.

Tak šťastný a veselý přeje Veselá ….