Home

Tango jako fenomén

Argentinské versus české pojetí

Tango vzniklo na konci devatenáctého století v Argentině, v oblasti Rio del Plata měst Montevideo a Buenos Aires. Předzvěstí jeho vzniku byla hudba dělníků v přístavních docích, ale jeho původ kolem roku 1890patřil k nevěstincům. K původnímu nástrojovém obsazení tanga patřil klavír, flétna, housle a až později bandoneon, který nahradil flétnu. Bandoneon je malý diatonický nástroj (při tahání měchu směrem ven a dovnitř zní jiný tón), který byl původně vyrobený v Německu.  Po roce 1900 bylo tango přivezeno do Paříže a především díky populárnímu tanci, který byl pro Evropu naprosto odlišný, až skandální si získal svoji oblibu až dodnes. V kulturním prostředí střední Evropy se tango hrálo v tanečních dechových a jazzových orchestrech především po kavárnách. Jeho rozkvět popularita sahala až do roku 1955, kdy bylo tango vytlačeno tzv. big beatovou hudbou. Novou podobu tanga (tzv. koncertní s obohacením o jazzové prvky) vytvořil skladatel Astor Piazzolla, jako tango nuevo (nové tango).

„Naše“ česká písničkářská tanga (např. Cikánko ty krásná, nebo Nikdy se nevrátí pohádka mládí Karla Vacka nemají s argentinským tangem nic společného. Jsou odlišné v rytmech, harmonii, textech, frázování i v nástrojovém obsazení. Pro zájemce o důkladnějším dělení přikládám odkaz na svoji diplomovou práci Tango a jeho vliv na českou artificiální hudbu v evropském kontextu XX. století:

http://is.muni.cz/th/266818/ff_m?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dkl%C3%A1ra%205%A1mahelov%C3%A1%20agenda:th%26start%3D1

Pro ty, kteří by si chtěli zkusit zahrát takové „malé tango“, které je založeno na rytmu a frázování argentinského tanga, je tu skladba Tanguito. Její akcenty a dynamiku je nejlépe odposlouchat z nahrávky a současně sledovat noty. Je to jedna z malých instrumentálních skladbiček, které jsem začala psát pro své žáky na brněnské ZUŠ Vítězslavy Kaprálové.