Home

Blog

Máme se tu dobře

Žádné komentáře Blog

Dnes jsem se po 2 letech viděla se svou nevlastní sestrou, která žije v L.A. Když jsme probrali rodinné události, dostali jsme se k otázce: Co je u vás nového, jak se žije v Americe? Odpověď. “Nic. Všechno při starém.” Aha. Ptám se dál: A jak se máte? ” Pořád jsme v práci, jo a opravili jsme byt.” OK. A co dál? Výlety, zážitky, akce a život? “No, nemáme moc čas.”

Na život, na to není čas…

Nemáme ho tady, ani tam. Pokud si ho ovšem neuděláme! Ale jde to? Já myslím, že jo. Ale záleží na tom, jaké má kdo priority.

Rozumnějte, sestra je spokojená a má se dobře.
Já jsem ale tady taky spokojená a neměnila bych.

Nemám sice celý rok 15 stupňů nad nulou a na pláž 20 minut. To bych teda brala… Ale také nemám 8mi proudou silnici “za barákem” v jednom směru. Nemám dojezd do práce hodinu a dýl. Nemusím být v práci od 9 do18-20 hodin i víc. A tak dále.
Prostě jsem šťastná za ty naše malý “zaprděný” vesnice, tety na kolech i v zimě, malý obchůdky, kde vás znají a zeptají se jak se mají děti, odpoledne na hřišti, kde jsou i tatínci protože to stihnou z práce atd.
Navíc si můžu užívat, nebo taky bláznit (dle libosti) na mateřské dovolené, která je u nás celé 3 roky posvěcená státem. Jo není to majlant, ale dá se přežít. Za velkou louží sestru čekají 2 – 3 měsíce a pak si musí najít chůvu, nebo jesle. Obojí za těžký prachy. Takže ještě, že je ségre jen 26, protože na dítě zatím nemá.
To se u nás obvykle nestává, že? A komu ano, výstojí si frontu na sociálce.
O zdravotní péči ani nemluvím. Když si tu švagr ve 3 ráno zlomil ruku v koupelně, protože požil lehce více alkoholu, bez připojištění byl ošetřen na pohotovosti a ruka mu byla zasádrována natolik dobře, že se milí  “amíci” divili, v jaké to byl pokrokové zemi…? To jako vážně.
Mmj. Náklady na rehabilitaci byly mnohonásobně dražší, než ošetření u nás bez připojištění, samozřejmě.

Prostě máme to tu zaprděný a spousta věcí mě štve, dokonce bych občas ráda někam odjela. Ale jsem moc ráda, že to tady máme takový, jaký to je.
Jsem taky ráda za takovýto setkání a konfrontace, protože si člověk uvědomí, jestli je v pohodě nebo ne.

A když jste v pohodě a víte to, je to pěknej pocit.
Ale každej to máme po svým.

Jsem ráda, že ségra je spokojená a šťastná a tak to má být, protože každý máme svý proč i proti.
A takový ty místní kecy aaach já jsem tak unavená, aaaach to je hrůza v té práci, aaaach vůbec nestíhám atd.

To jsou vlastně jen pózy pro vlastní zajímavost, respektive hodnotu důležitosti. Jo taky bývám unavená. Jo, jo, taky jsem si myslela, že budu ředitelka zeměkoule, ale bejvávalo… Teďka plácám bábovičky z písku a kreslim dinosaury. A když mně zase chytne to aaach, snažím se si to co nejdřív uvědomit, přestat blbnout a užívat si!

Tak vám přeju více žití a mín brblání.
Jo to máte vy?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *