S touhle větou přiběhl včera večer můj čerstvě pětiletý syn, když jsem byla v koupelně.

Ty rozzářené oči, nadšení, tahal mě za ruku a měl radost. Tím pádem samozřejmě získala soutěžní písnička Čokoláda ve Folkparádě Českého rozhlasu úplně nový rozměr… 🙂 Měla jsem radost, že to moje „věčné hraní“ a tahání kufru s harmonikou ocenilo i moje dítě, které během těchto chvil obvykle nechávám hlídat jinými rodinnými příslušníky a jsem pryč.

Zrovna včera 8. 9. 2019 je to pět let, co jsem přivedla na svět život. Zrovna včera hráli jedno z mých hudebních dětí veřejně – v rozhlase – další hudební život.

Pěkná symbolika i rýmovaná. Čokoláda – Folkparáda …. To nevymyslíš.

Za těch pět let se toho stalo hodně. A navíc ve znamení dvojek – párů. Jsem máma, hned dvakrát. Vyšly mi dvě desky: Hrát a zpívat (2017) – první písničkářský krok. Začala jsem spolupracovat s Lucianem Mayacim a vymýšlela druhou desku – Delicia (2019) Trio Klára Veselá. Tu jsme pokřtili 4. 9. 2019 V Brně v Café Práh. Vydala jsem tiskem dvoje noty pro akordeonisty – Veselý akordeon a Veselý akordeon dětem.

Toto období nebylo jen plné radostí a hry na hřišti i za nástrojem. Bylo také plné smutku, ztráty a nemocí. Sinusoida nahoru a dolů. To je život.

To vše mi pomohlo uvědomit si, že jsem tady na světě ráda. Že hraní miluju, je mým darem „shůry“ a já vnímám jako svoji radost ale i povinnost jej vykonávat, dělat, zkrátka tvořit. Dle svých nejlepších přesvědčení, poctivě a postupně a také nezapomenout a neusnout „na vavřínech“. Jít dál. Aneb jak říká moje babička: „Sláva polní tráva“. Všechno jednou pomine i my.

Ale já ještě nekončím. Přeji si tu ještě dlouho pobýt a tvořit.

Zažívat pocity inspirace a lásky.

Právě jsem shlédla jeden z nejkrásnějších pohledů na světě plný klidu, míru a krásy. Spící dítě, to je opravdový pokoj.

S láskou

Klára